Věra Marková - fotografie koní a života kolem nich

Schluderns 2013

Na začátku byl telefonát s mým bratrem, nadšencem do historického šermu a jízdy na koni:
„Pojeď se mnou na historický víkend do Italských Alp“. Mám ráda historii, Alpy i Itálii, odpověď tedy byla, že jedu. „Mám ti zabalit nějaké dobové oblečení?“ To určitě, budu vypadat jako cvok… „Ne díky, moje džíny a trička mi stačí“. Rychle jsem pobalila foťák, vyhledala na netu cestu a jízdenku. A už jsem frčela čtvrteční nocí směr Italské Alpy, kraj Jižní Tyrolsko, městečko Schluderns, akce „Jihotyrolské rytířské hry pod branami hradu Churburg“.

Schluderns 2013

S bratrem jsme se setkali ve Švýcarském St.Gallenu a dál jsme pokračovali pátečním ránem společně v jeho autě nacpaným až pod střechu dobovými obleky pro bratra a jeho ženu Karin. Pro mě to bylo štěstí, že řídil brácha. Po odbočení z dálnice jsem musela uznat, že alpské serpentýny vedlejších úzkých silniček by byly na mé šoférské umění příliš. Do údolí Schludernu nás na cestě doprovázel sílící déšť. „No, to bude víkend, s mokrýma nohama a utopeným foťákem“ brblala jsem a ani nevnímala mokrou krásu dvoutisícových alpských štítů všude kolem mě, a jen jsem snažila držet hromadu dobového šatstva, co se mě v zatáčkách snažilo zavalit na zadním sedadle jak alpská lavina.

Schluderns 2013

Jako zázrakem s naším příjezdem déšť ustal a já z okénka auta zírala, jak se pode mnou otevírá údolí s malým městečkem, hradem a hlavně obrovskou loukou zastavěnou spousty bílých a barevných stanů s prápory s erby. Navíc celou scénu ozářilo přes alpské štíty podvečerní slunce a do otevřeného okénka dolétl zvuk bubnů a vůně kouře a opékaného masa. Prostě scéna, za kterou by se nemusel stydět žádný úvod historického velkofilmu.

Hned po průchodu vstupní branou, která mimochodem byla kopií siluety místního hradu, mi začalo být jasné, že tohle nebude jen tak nějaká akce „jako středověk“. Celý tábor, kterému se jinak neřekne než „Lager“ a cesta, vinoucí se mezi stany, byl výlet zpátky proti času, rovnou do živoucího středověku. Nechápala jsem – nebyly to jen kulisy, ani naaranžované ukázky pro turisty. Ve stanech i před nimi byli a hlavně žili lidé. Muži připravovali, oblékali nebo svlékali zbroj, ženy vařili na otevřených ohních, děti pobíhaly okolo, starší pomáhali. Všichni v dobových šatech, od nejmenšího mrněte po nejstaršího obyvatele. Někteří měli u stanů psy historických plemen, kozy, drůbež, stany byly zařízené dobovým nábytkem, vystlané slámou nebo kůžemi. V sekci vyhrazené koním se v dřevěných ohradách starali panoši o válečné oře, rytíři se připravovali na zítřejší turnaje a kočí zrovna vypřahali noriky hermelíny z obrovského dobového kočáru. Mezi alpskými vrcholky se rychle smrákalo a podél hlavní uličky a u stanů se postupně rozsvěcovali louče, lampy, fakle a ohnivé koše.

Schluderns 2013

Pomalu jsme procházeli mezi stany do středu lágru. Sem tam jsme se zastavili u známých, nebo když se bratr dal do hovoru o zajímavé součástce výstroje obyvatele stanu, nebo na svém a Karin oblečení. Ve středu lágru stála aréna a po jejím obvodu ve dvou řadách středověké tržiště se stánky s různými řemesly a pódii pro muzikanty a kejklíře, nechyběly krčmy s obrovskými rožni, na kterých se peklo maso, byla tu i orientální kavárna a lázně. I když byl večer, tržiště žilo také. Stánky rozsvícené, na pódiích zněla středověká muzika, kejklíři s ohněm vystupovali na plácku u krčmy před početným publikem. Vrcholem pátečního dne byla pak noční ohňová show na hlavní aréně.

noční ohňová show

Začala jsem si ve svých džínách a bundě připadat hloupě, jako bych narušovala tu atmosféru, co na mě působila ze všech stran.

Kolem mě se pohybovalo spousty lidí v historických oděvech z různých míst a z různých období středověku od Římanů a Keltů přes gotiku až po renesanci. Připomínali mi kapitoly z dějepisu. Tak nějak jsem zapomněla, že středověk není jen Karel IV. Husiti a Rudolf II., ale že je to historie celé Evropy a Orientu.

A také poprvé jsem zaslechla to slovo, se kterým jsem se pak setkávala hojně po zbytek celého víkendu. JUWEL! Vždy se to slovo ozvalo v hlasitém volání publika společně s potleskem, nebo i bez něj. Je to dobová podoba slova uznání, něco jako naše staré „vivat“ nebo současné „hurá“, „bravo“ nebo „umí“.

V sobotu a v neděli se naštěstí pro mě přidali k dobově oblečeným návštěvníkům lágru i „normální“ turisti a rodiny s dětmi.

Lágr tím trochu utrpěl na autentičnosti, ale pestrý denní program tuto drobnůstku brzy překryl.

Rytířské hry, málokdy viděné souboje rytířů ve zbroji, tzv. VOLLKONTAKT, kejklíři, akrobati, praporečníci, muzikanti, sokolníci, arabi s velbloudy, dobové hry a klání. Člověk nevěděl, kam se mám jít dívat dřív.

Pro mě bylo k neuvěření, že většina z nich se věnuje středověku jen amatérsky, jako koníček. Párkrát za rok vytáhnou z garáží stany a další pečlivě opečovávané vybavení, sbalí rodinu a jedou. Jedou setkat se s přáteli stejně zapálenými do období středověku, jako jsou oni. Ukázat, co nového se naučili v šermu, jaké další typy dobového oblečení a výzbroje našli, jaké staré recepty a písně se naučili.

Velká poklona jim, všem účastníkům i organizátorům lágru Schluderns 2013. JUWEL! JUWEL! JUWEL!

Stránky organizátorů:

http://www.ritterspiele.it/index.html